Jste zde

Domů


Foto: Facebook

Za zpěvákem, který odešel jako třetí, stižen stejnou zákeřnou nemocí jako herec a básník Jiří Grossman a jeho kolega Jiří Šimek. Byli to tři skvělí umělci.

Ale i tak se pan Gott dožil pěkného věku a přesto je to škoda. Mohl zde mezi námi ještě pobýt. Na akutní leukémii věda ještě nestačí. Rád jsem ho poslouchal a obdivoval jeho elán a vroucnost, kterou do zpěvu dával.

Jednou jsem za ním dokonce zašel kvůli jedné písni, kterou mám dodnes rád. Není ji ale slyšet. „Má modlitba“ se jmenuje.


„Když kraj už jde spát a soumrak na zem již padá, já vždy zůstanu stát, abych nerušil mír. Mír, který v duši mám, když vzpomínám.

Tenkrát snášel se první sníh na nás oba v ulicích, tenkrát o Vánocích. Já bál přiblížit se ti víc a tolik jsem si přál, abys mi vyšla vstříc.

Já bál, bál se ti jen znát, že mám tě rád a že jsi vše co mám.

Snítka jmelí, snad ona májí tu moc, kouzlo své od Vánoc a teď já lásku mou celou svou duší vzdávám dík, že smím říct, mám rád.“

Tehdy se mě ta melodie a slova tak líbila, že jsem za Karlem zašel, s prosbou, zda-li by mě text nadiktoval. Učinil to rád a okamžitě. Stáli jsme na schodech a já psal. Tu píseň skoro vánoční, není slyšet.

Pan Gott byl srdečný a vstřícný. Už za komunistů jezdil do zahraničí a jednou v Mnichově rozvažoval o emigraci. Samozřejmě, Gusta Husák se hned na titulním listě LN ozval: „Socializmus vybudujeme i bez Gotta “, jenomže přestřelil. Gott byl zlatý pták v komunistické kleci. A tak Karel Gott si dal podmínku: „Když se mě nebudete plést do zpívání vrátím se.“ Zlatý slavík se vrátil, jezdil do Sovětském Svazu, i jinam rozdával radost a kumšt. Někdy mu lidé vytýkali, že podporuje totalitní režim, že se s ním režim chlubí. Říkával: „Já jsem kantilení zpěvák /melodických písní/ a chci lidem dávat pocit radosti“. Jako by chtěl říct režim mě nezajímá. Člověka napadne, zpíval by za každého režimu?

Vzpomněl jsem slavnou německou zpěvačku Marlen Dietrich, kterou se nacistický režim také chlubil a když mu dala vale, odešla do svobodného světa Hitler zuřil a Goebels našel náhražku, ne náhradu ve švédské zpěvačce Zarah Leander. Také Waldemar Matuška vzkázal z exilu, že bude raději, vychovávat syna u „Rudých bratrů, nežli u komunistických soudruhů“.

Karel Gott si to zařídil u komunistů, že se mu do zpívání nepletli. Ne že by soudruzi měli pochopení pro jeho přání, věděli dobře, že zlatý slavík snáší zlatá vejce, tvrdou měnu, které tehdy nebylo nazbyt.

Tak Karle, vážený Mistře děkujeme za vše.

Za dokonalé provedení tvých písní, za tvoji empatii, které nikdy není nazbyt.

Karel Mrzílek, spolupracovník redakce Seniorclub.cz

REKLAMA


TVsenior.cz
Zvýhodněné cestování pro seniory starší 55 let
Pomozte obnovit Letenský kolotoč