Kritika má cenu následuje-li náprava kritizovaného. Nenásleduje-li, jde pouze o upozorňování, které se rozplyne je-li verbální, nebo se založí je-li per litteras. V Česku je kritika velmi populární, ale náprava je často sporadická, nebo velmi zdlouhavá. Kritika tak pozvolna zaniká, nebo se začne dokonce obracet vůči kritikovi.
Pokles zájmu angažovaného kritika má často za následek vzestup kritizovaného. V politickém prostředí se to projevuje výměnou politiků, kteří současný stav kritizují.
Exministr Petříček a MUDr. Blatný, Pavel Zeman a na jejich místech se objevují loajální občané. Ministryně Benešová, ministr zahraničí J. Kulhánek, navrhovaný nejvyšší státní zástupce P. Kříž. V každém případě jsou to úředníci, kteří nebudou kritizovat současný stav.
Paralela s rokem 1948?
Napadá mě, že se dostáváme do podobného období po druhé světové válce, kdy komunisté v přípravě na únorový puč 1948 odvolávali z vlivných míst úředníky dodržující zákon a dosazovali tam svoje lidi. Tyto tiché machinace za účasti sice kritizujících, ale pouze přihlížejících českých občanů, mohou vyústit v opětovnou bratrskou obruč východní provenience. Tu jsme si sami zavinili a byli nuceni prožívat za dozoru tanků totalitních států čtyřicet dva let.
V demokratickém Římě, hrozilo-li napadení státu, vláda ustanovila diktátora, kterému byla svěřena svrchovaná neomezená moc, pomocí které uskutečňoval jednotnou politickou sílu. Jen tak bylo možno demokracii ubránit proti násilí panovačného samozvance, uzurpátora, který s loajální skupinou uchvátil moc, aby napadal další státy.
Čtěte také
● Když Stromovku obsadili sovětští okupanti
Blaničtí rytíři jsou jen bájnou pověstí, budou spát i nadále. Jan Palach a Jan Zajíc jsou už trvalou výstrahou. Mementem pro nás a pro naši armádu, abychom se probudili, povstali a abychom se hlavně narovnali. Kolem nás opět sílí vliv těch, kteří nedokáží žít v míru a pro které se v budoucnu můžeme stát materiálem na jatka pro násilné obsazování dalších území.
Pro Rusko jsme nepřátelé!
Rusko nás má za nepřátelský stát, protože jsme kritizovali nebezpečné počínání jejich agentů na našem území, při kterém zahynuli dva čeští občané. Rusové buď zapírají i když se jim jejich činnost dokáže, nebo troufale obsazují území, která jim nepatří. Krym, východní Ukrajina, gruzínská Jižní Osetie a Abchazie. Nemluvě o vraždění novinářů nebo dokonce poslanců, kteří pravdivě poukazují na hrubé a nespravedlivé chování ruského establishmentu a to dokonce na území cizích států.
Rusko je největší stát planety a přitom má jednu z nejmenších lidnatostí. Osm občanů na 1km čtvereční. Expanzionizmus ruského představenstva připomíná tak chování Nomádů před tisíci lety. Násilím obsazované cizí území považovali za své. Jejich vladař Chán měl neomezenou moc jako současný ruský prezident.
Vzhledem k tradici ruské mentality budou Rusové ve své expanzi pokračovat. Nepřistoupí-li evropské státy na jednotné velení proti nepříteli, podobně jako Řím, stane se Česká republika, tentokráte ale jako první, která zahájí proces rozpadu evropského celku.
