Na legendárním Velkém útěku z německého zajetí se podíleli Češi

Vlevo: Ivo Tonder v uniformě RAF, vpravo: Poslední fotografie Ivo Tondera. Velvyslanec ve Velké Británii JUDr. Karel Kühnl předává 29. dubna 1995 jmenovací dekret do hodnosti generálmajora.

Česká televize uvedla 25. května 2019 na kanálu ČT 2 americký válečný velkofilm z roku 1963 Velký útěk (The great escape) podle skutečných událostí. Málo se ví o tom, že značný podíl na legendárním útěku válečných zajatců ze zvláštního tábora, který za druhé světové války nejvyšší německé velení vybudovalo pro nejproblémovější zajatce spojeneckých armád, měli také Češi.

V posledním čísle zpravodaje Spolku pro zachování odkazu českého odboje o tom vypráví členka Spolku paní Maruška Kabešová:

Ještě několik postřehů k Velkému útěku z lágru Stalag Luft III v poslké Zagani. Bylo tam 12 národností, z toho 42 Čechů, přičemž 32 z nich patřilo k 311. československé bombardovací peruti. Říká se, že Češi mají zlaté ručičky—to se dá říkat i o těch letcích, kteří plánovali útěk tunelem Harry.

Na prostranství bývalého lágru, kam jsme v dubnu přijeli bylo mnoho vojenské techniky včetně stánků s vojenskými předměty. Ten český, který byl mezi mnohými, vystavil mezi dobovou vojenskou výstrojí, vojenskými odznaky, vyznamenáními a dalšími medailemi také vojenskou – leteckou – uniformu, kterou poskytla paní Tonderová, manželka generálmajora ve výslužbě Ivo Tondera. V malém muzeu byla část bednění tunelu s informací, kolik stovek kusů dřeva, dek, prádla, provazů i různých dalších věcí bylo potřeba na bednění a fungování tunelu. Z podrážky výroba razítka na potřebné dokumenty apod.

Arnošt Valenta před válkou pracoval pro vojenské zpravodajství. Mluvil německy, byl nesmírně vynalézavý a pro organizovaný útěk nepostradatelný. Německé hlídky manipuloval, obstarával podklady pro falešné dokumenty a cenné informace, kde a jak daleko je nádraží atd. Bedřich Dvořák pomáhal se šitím civilních obleků a předělával uniformy. Ivo Tonder pak byl jedním z mnoha kopáčů tunelu. Museli řešit co s vykopanou zeminou – pískem, protože byl barevně odlišný.

Z tunelu se nakonec dostalo 76 lidí. V první dvacítce byli i tři naši. Po prozrazení jen dvěma Norům a Holanďanovi se podařilo utéct a vrátit se zpět k RAF. Po tomto útěku Hitler zuřil a nehledě na Ženevskou konvenci pro ochranu zajatců, dal 50 lidí gestapem úskočně zastřelit.

Ivo Tonder byl veselý člověk, rád se smál a proto neměl nouzi o kamarády. Jedním z mnoha jeho přátel a kamarádů byl i válečný fotograf Ladislav Sitenský s nímž napsali zajímavou knihu o jeho životě „Na nebi i v pekle“.

V březnu a dubnu 1995 se chystaly přípravy 50. výročí ukončení 2. světové války. Několik letců mělo být k tomuto výročí jmenováno generály. Ivo Tonder se těšil na setkání v Praze. Bohužel, čas je neúprosný, jeho zdravotní stav se zhoršoval a vše se tím uspíšilo. Ladislav Sitenský informoval o jeho stavu a prezident Václav Havel urychleně podepsal jeho jmenování generálmajorem ve výslužbě. Český velvyslanec ve Velké Británii JUDr. Karel Kühnl a vojenský a letecký přidělenec Armády České republiky ve Velké Británii generálmajor Stanislav Thurnvald se dostavili do bytu Ivo Tondera, kde mu předali jmenovací dekret za přítomnosti paní Jiřiny a přítele generálmajora Marcela Ludikara z 311. československé bombardovací peruti.

Pouhých pět dnů se Ivo Tonder mohl těšit z této pocty, která mu právem náležela. Zemřel 4. května 1995, přesně padesát let poté, co se Londýňané radovali z ukončení 2. světové války.