Kampak se asi zrovna řítíme?,
ve své nevědomosti o zítřcích,
zapomínáme občas i na jiné,
při hýčkání jen sebe samých…
Pak divíme se svému ocitnutí,
na pokrajích srázů bez lanoví,
co riskovat dál nás občas nutí,
ale rady do života prý nenapoví…
Vybuchují v nás pocitů tornáda,
bez orientace a směru kam jít,
noční temnota nám do očí padá,
řežavost horkých uhlíků dává pocit…
Překonáváme žhavost i mrazení,
klopýtáme přes ostré nástrahy dál,
dnešek ještě zítřkem dozajista není,
a nikdo z nás zatím ještě neprohrál…
Iva Zemanová